Dovolená
Předchozí Zpět

Dovolená - 23.8.-7.9.2014

1. kousek - offroad_brusle
Jak k tomu došlo
Myšlenka vyrazit na těžko na brusle se rodila pozvolna a s velkým předstihem. Povinných 14 dní dovolené jsem nechtěla začínat vprostřed týdne, ale sraz na "Unteres Odertal 2014" byl až ve středu večer. První nápad tedy byl dopravit se na místo srazu, ležící na cyklostezce Odra-Nisa (Radwed D12), která vede z Liberce až k Baltu, po vlastní ose. Jenže co s kolem, když potáhneme ještě dva mořské kajaky? Chce to něco menšího. Brusle. Jenže jet natěžko na bruslích… Konečně záminka pořídit si offroadové brusle. Když navíc na netu nacházím povídání od dvou lidí, kteří už tuto cestu více či méně natěžko absolvovali, je jasno. Kupuji second-hand brusle velikosti 42 (haha) a na prvních 8km si vyrábím prvních 6 puchýřů. Další jízda (tentokrát s ponožkami a olepenými nohami), další puchýře (tentokrát na rukou). Tak ještě koupit rukavice a hromadu gelových náplastí a můžeme vyrazit.

Sobota 23.8.2014 - den první
Hagenwerder nádraží => Rothenburg, Freidensstrasse 22, cca 40km

Po dlouhém plánování, stahování a nakupování map, hodnocení, co opravdu nezbytně potřebuji, převažování triček, přemýšlení, kolik kilometrů za den ujedu a kde přespím, co chci cestou vidět a kde se cestou dá sehnat něco k jídlu, přichází den D. Neprší, není vedro, autobus jede, vlak navazuje, sakra, nemám žádnou výmluvu, najednou stojím v Hagenwerderu na nádraží.
Hagenwerder jsem vybrala jako výchozí místo kvůli dříve plánovanému bruslení kolem jezera Berzdorfer See a následným studiem zápisků dříve-bruslařů se ukázalo jako nejlepší.
Z Hagenwerderu vede příjemná cesta podél hlavní silnice až do Görlitzu. Přes Görlitz se jede po dlážděných chodnících, poprvé oceňuji offroad brusle, dokonce překonávám asi 100m kočičích hlav (to už ale jízda není). Jednou se díky nepozornosti krátce ztracím, poprvé mě zachraňuje GPS se staženou trasou radwegu D12:) Město jsem si původně chtěla prohlédnout, je jedno z nejzajímavějších na cestě, ale nakonec jen dělám pár fotek z mostu a jedu dál. Nechce se mi podstupovat anabázi se sundaváním a nandaváním bruslí, chráničů a přilby. U Ludwigsdorfu vede stezka kousek po polní cestě nesjízdné pro brusle, ale okoloběžící sportovkyně mi radí objížďku po silnici. Díky tomu v Ludwigsdorfu nakupuji pití a "pošprechtím" s koňáky, co neumějí anglicky.
Dál vede cyklostezka zase podél silnice, zřejmě je nová, protože podle papírové mapy vede radweg jinudy.
V Zodelu mě chytá první déšť, nejprve přejíždím z jedné autobusové zastávky do druhé v klamném domění, že už neprší, v té poslední si dávám delší odpočinek, než přestane pršet doopravdy. Mám neuvěřitelné štěstí, že mě déšť přepadl zrovna tady a nemusím moknout někde v poli.
U Kulturiensen Einsiedel, jakéhosi zábavního parku, jehož komerčnost mě děsí, je uzavírka a musím jet kus po silnici. Podle hloubky výkopu se zdá, že tu umleitung ještě nějaký pátek bude. Naštěstí není velký provoz a auta jedou velmi ohleduplně. Nebo je pohled na "lyžaře" v létě vyděsí tak, že zpomalí?
Hned za zábavním parkem poprvé prověřuji kvalitu offroad brzdy, když sjíždím cca 70m 17stupňového klesání, zakončeného - jak jinak než prudkou zatáčkou. Nebýt skupinky lidi, kteří mi uvolňuji cestu a očividně se těší na nějakou krev, jdu spořádaně bokem :)
V Nieder Neuendorfu mě chytá další plavajznik zrovna ve chvíli, kdy mám po ruce přístřešek. Takové štěstí si snad ani nezasloužím. Přístřešek je trochu špinavý, ale klidně bych v něm přenocovala, nebýt párty místní cestovky kousek vedle. Provoz aut a lidí je silnější než na dálnici a určitě jen tak neskončí. Kolem sedmé vyrážím do Rothenburgu, kde zbaběle nacházím nocleh pod střechou. Když ale vysprchovaná a zachumlaná v čisťounkém pelíšku poslouchám bubnování deště na parapet, až tak zbaběle si nepřipadám. Freidensstrasse 22 za 18 E doporučuji.

Neděle 24.8.2014 - den druhý
Rothenburg => Bahren 72 (na google maps Ferienwohnung Neissetal, Familie Baumann, Bahren 17, 03159 Neiße-Malxetal, Německo), cca 60km

Ráno je po dešti, mokro mým offroad bruslím nevadí, po výborné snídani v restauraci pokračuji. Cesta je trochu náročnější než předchozí den, spousty malých kopečků a po mokré silnici pokryté spadaným listím a větvičkami musím jet přeci jen opatrněji. Do Bad Muskau dorážím utahaná a s velkou chutí sundávám brusle a vyrážím na prohlídku vyhlášených zámeckých zahrad a města. V kavárně na náměstí si chci koupit vodu (je neděle, obchody jsou zavřené), nakonec je z toho pekáč zapečených brambor a voda z kohoutku na záchodě. Cyklostezka vede skrz Bad Muskau převážně po dlážděných chodnících, v jednom místě je dobře značená objížďka. Dál vede cesta mezi poli a nefoukat protivítr, tak nemá chybu!
V Bahrenu na mě zákeřně vyskakuje cedule Zimmer frei a pro dnešek jsem dojela. Za 20E mám pro sebe půlku baráku i s kuchyňkou, takže instantní stravu nevezu zbytečně. Bahren 72 také doporučuji, do mezonetového bytu se vejdou 4 lidi.

Pondělí 25.8.2014 - den třetí
Bahren => Badesee Bresinchen (na google maps Eurocamping-Neißetal Kiessee Bresinchen, Coschener Straße 18, 03172 Guben, Německo), psáno 54,3km, s odbočkami na nákup a blouděním mi GPS naměřila přes 60km
Z Bahrenu až do Forstu vede cyklostezka po úzké, misty tak 1,2m široké, kvalitně vyasfaltované cestě po ochranné hrázi podél Nisy. Naštěstí nepotkávám moc cyklistů, ale v hustším provozu by mohlo být bruslení po takto úzké cestě nepříjemné. Ve Forstu vede stezka po chodnících, na klasických bruslích by to bylo hodně nepříjemné. V centru se stáčí k řece, ale já jdu nakupovat! Konečně bude čerstvé pečivo, švarcvaldská šunka, jogurt, ovoce, pití! Opět si potvrzuji známou zkušenost nelez do krámu s prázdným žaludkem. Sice se hlídám (jenže kdo by odolal půlkilovému balení Haribo gumídku za euro) a na lavičce v parku pak ještě nákupu notně odlehčím, přesto asi 1,5kg navíc zajímavě nabourává mou už tak dost křehkou rovnováhu. Opět si gratuluji k výběru bruslí :)
Další cesta je bez kopců a terénních vložek, ale neubíhá tak rychle, jak jsem si představovala. Respektive kilometry od startu přibývají, ale kilometry do cíle ubývají mnohem pomaleji. V Gubenu se navíc přidává drobná chyba kvůli nepozornosti, pak hledání cesty kvůli neoznačené objížďce a navrch déšť.
V kempu Badesee Bresinchen mám v kolečkách o 10km vic než jsem počítala a jsem moc ráda, že jsem v cíli. Jsem v kempu jediný host, kempové 11E mi ve srovnání s postelí za 18 přijde dost, aspoň si to vynahrazuju ve sprše, která je neomezená a pěkně teplá. Pak dlouhatánská večeře v kuchyňce, až mi pan správce sám nabízí, ať v kuchyňce klidně i přespím. Možná tušil, o čem celou dobu přemýšlím. Pršet totiž nepřestává celý večer a mě noc pod širákem nepřipadá jako dobrý nápad.

Úterý 26.8.2014 - den čtvrtý
Badesee Bresinchen => Eisenhüttenstadt, podle mapy kolem 20km se všemi objížďkami, přejížděním a zajížďkami najíždím přes 40km

Celou noc leje a moje nezvratná víra, že do rána přestane, se rozplývá jako kostky ledu v čaji. Dál okupuju kuchyňku a čekám, až déšť přejde. Podle předpovědi mám čas nejméně do 1 odpoledne. Aspoň píšu zápisky - jediné za celou dobu.
Kolem 1 opravdu přestává pršet a ve 2 vyrážím na cestu. Ze začátku vede ještě po silnici bez provozu, po asi kilometru se vrací na hráz kolem řeky. V Ratzdorfu se kochám soutokem Odry s Nisou a hodnotím budovu vodáckého centra, kde bych spala, kdybych tam předchozího dne dojela. Chci pokračovat dál po hrázi a hele, další umleitung. Šipky mě naváději na úzkou okresku bez krajnice s docela hustým provozem a možností odbočeni po pěti kilometrech. Tohle na bruslích neklapne. Podle mapy nacházim jinou přístupovou cestu na hráz, je značená jako zpevněná a opravdu, díry jsou nejen hluboké, ale i pevné. Po asi dvou kilometrech přišerné jízdy bez stopy elegance a rychlosti bruslení konečně dorážím k... dalšímu zákazu vjezdu. Nikde ani noha, stezka je široka a krásně hladká, prostě jedu. Jen si říkám, jestli jsou ty keramické střepy součástí zákazu vjezdu nebo náhoda. Parádní jízdu okořeněnou adrenalinem ze zakázaneho si užívám jen asi 5km, pak se dostávam k důvodu zákazu. Pán, zřejmě stavbyvedoucí, komunikuje anglicky a kupodivu na mě neřve, jen mi jízdu dál nedoporučuje. Prý se stavba dá obejít, ale je to dlouhé. Pokorně sundávám brusle a po přístupové cestě ke stezce (zase mám zatracené štěstí, že v tomhle místě je) mířím k vesnici. Cestu významně zpomalují obrovské ostružiny, kterými je cesta doslova obsypaná. To by bylo marmelády! Ještě před vesnici je v mapě zakreslená stezka souběžná s D12, času mam dost, jdu do toho! Další zkušenost - 50cm široké rozbité betonové bloky nejsou na bruslení úplně ideální. Konečně jsem na hladce vyasfaltované silničce, ještě jeden pokus dojet na bruslostezku, další zákaz vjezdu, takže 2 km zpátky a do vesnice. Míjím pár zimmer frei, ale chci dojet do Eisenhüttenstadt a večer si projit město.
Eisenhüttenstadt je nečekaně rozlehlý, na jeho konci se konečně vracím na bruslostezku. Jedu ještě kus okrajovou čtvrtí, ale ubytování nikde nepotkávám. Vracím se do města, v supermarketu nakupuju dvě lahve limonád a lahev jogurtu (sakra, žíznivá taky nesmím nakupovat!) a jdu hledat bydlení. V hotelu za 61E mě posílají zpátky přes celé město do pensionu. Už je tma, když tam dorážím, nikde nikdo, volám na telefonní číslo uvedené na dveřích, nikdo to nebere, konečně někdo přichází a volá na to samé číslo, jemu už to vezmou:-) Akorát že mají plno, ale posílají mě do penziónu přes ulici. Ovšem tam mají také plno (do pytle, co v tuhle dobu v téhle díře všichni chtějí???) a posílají mě o pár domů výš, kde nabízejí ubytování v soukromí. Jenže na domě je místo zimmer frei cedule zu verkauf, tady taky nepřespím. Je deset hodin, naproti les, neprší… proč jsem vlastně chtěla pod střechu?

Středa 27.8.2014 - den pátý (a když všechno klapne, tak i poslední:-)
Eisenhüttenstadt => Lossow, necelých 30km
Po šesté ranní mě budi hluk strojů ze stavby hned za úzkým pruhem lesa, před sedmou jsem na bruslích. Okolojdoucí spěchající do rachoty na mě hledí dost udiveně. Znovu celým Eisenhüttenstadtem a dál směr Frankfurt nad Odrou a Lebus, kde mě vyzvedne Jirka. Cesta už je bez problémů, jediný umleitung v … zvládám s přehledem, i když ve strmém písčitém kopce musím brusle fakt sundat. Až v Lossowě se D12 stáčí na úzkou vedlejší silnici, kde je ale celkem provoz. Po včerejších zážitcích nemám chuť pokračovat, operativně měním místo srazu a jdu do hospody (jediného kulturního stánku v této díře) ochutnat německou kuchyni - žádné nadšení, ale hlad je hlad.
V 5 odpoledne, hodinu po domluveném srazu, kdy už 3 hodiny okupuju altánek pro cyklisty (druhá místní atrakce), a jsem v polovině druhé knihy, začínám být nervózní a volám. Prý bude mít trochu zpoždění. V 8 je Jirka na místě jako na koni, pokračujeme do kempu v Mescherinu kde se potkáme se zbytkem výpravy. Dorážíme kolem desáté bezkonkurenčně poslední do pěkně rozjetého večírku. Zbývá vyžrat z domova zásobené kamarády (tahle činnost mi po pěti dnech pohybu s minimem jídla jde obzvlášť dobře) a vypít příděl na večer. Veselý večírek zakončuje nečekaně Ivan pádem z lavičky.

3,2,1 -start! Už vím kudy! Taková krásná noclehárna - po třech kilometrech cesty… Görlitz. Görlitz. Kulturiensen Einsiedel Kulturiensen Einsiedel Ještě stále Nisa. Bad Muskau. Bad Muskau. Bad Muskau. Bad Muskau. Bad Muskau. Bad Muskau. Přepychové nocležiště:-) Přepychové nocležiště:-) Přepychové nocležiště:-) Ještě pořád Nisa. Ještě pořád Nisa. Umleitung. Soutok Odry s Nisou. Další umleitung. A zase umleitung:-) A zase umleitung:-)

2. kousek - seakajaky s údolím sviní
Čtvrtek 28.8.2014
Ranní vybalování, přebalování a znovubalení je pro mě trochu náročnější, chaos věcí z bruslení, věcí na druhou půlku dovolené a našeho čtyřdenního putování prostě nezvládám. Kolem půl jedenácté, tedy jen s malým zpožděním, vyrážíme. V plánu je skoro 30km.
Z Mescherinu po drobných peripetiích s nastupováním ze strmého břehu vyrážíme po proudu, na rozvodí u Widuchowe otáčíme proti proudu a jsme v Polsku! Konkrétně v Parku krajobrazowem Doliny Dolnej Odry - což je pro mě rána, páč jsem se celou dobu těšila na slibovaný Nationalpark Unteres Odertal. Po krásném slunečném dni a přiměřeném počtu monotónních pohybů pádlem se ocitáme v Gryfinu, kde má Láďa v plánu kemp. Vypouštíme výzkumnou letku ve složení Láďa, JirkaČ a Franta do vedlejšího ramene a druhou letku po proudu ve složení Ivan, sami se poflakujeme v bezpečné vzdálenosti odevšad, abychom ušetřili pohyby pádlem, ať se nakonec jede kamkoliv, ale hlavně blízko zdroji osvěžujících ovocných nápojů.
Výsledek je jasný - kemp je zavřený a stejně je daleko od břehu, ale v rameni je loděnice, kde můžeme přenocovat. Zbytek večera je ve znamení vaření a hlavně konzumace - nejen alkoholu:-)
Asi 27km.

Pátek 29.8.2014
Ráno je krásně, i když zima. Vyrážíme dokonce půl hodiny před plánem, asi jsme sehraná parta nebo co:-D. Dneska nás čeká asi 20km na okraj jezera Dabie Male. Je krásný den, nefouká, jedeme po proudu, nezbývá než se kochat. Dojezd do Mariny trochu flákáme, je třeba dopít dnešní příděl alkoholu, dáváme tak šanci Láďovi domluvit nocleh v kempu v marině. Flákání se nám trochu nevyplácí, začíná chcát už při vybalování. Snaha nasockovat se do restauračního stanu se nepovedla kvůli chystanému večírku, na ten ale podle našeho očekávání nikdo nedorazil. Tak večírkujeme pod vlastním přístřeškem.
Asi 24km.

Sobota 30.8.2014
Zase vyrážíme brzo, dokonce ještě o půlhodinu dřív než včera. Franta organizuje hrofo, při kterém se pod námi potopí molo. Těžko vyloudit úsměv, když člověk neví, jak dlouho molo ještě vydrží.
Vyrážíme směr Szeczin, kde se otočíme zpátky proti proudu.
Láďa má strach, že umřeme hlady, no já mám ten pocit už asi týden, tak mu ve výletu za čerstvým pečivem bránit nebudu…
Klíčová otázka dne: Jaký je rozdíl mezi 13 a 9 km? - Trochu napjatá atmosféra při hledání noclehu - Láďa chce na poslední den nechat nejvýš 10km, Ivan už má pádlování plné zuby a chce končit. Ale konec dobrý, máme pro sebe malou plážičku. Ten nebohý rybář, co přijel do našeho kempu brzo ráno rybolovit a místo zábavy musel s vlekem za hluboké tmy po úzké lesní cestě vycouvat, asi radost neměl.
Asi 22km.

Neděle 31.8.2014
Zbývá nám těch slibovaných 9km:-) Trochu si je protahujeme výletem do rákosí. Krátce po poledni jsme v cíli, přebalujeme, navazujeme, svačíme obligátní párky a vyrážíme každý jinam - Vlaďka s Frantou na jihovýchod, Ivan, Láďa a JirkaČ na jih, my s Jirkou na sever na Rujánu. Chčije a chčíje.
Jdeme se podívat na ponorku v Sasnitz, námořník ze mě asi nebude. Šílenej randál, klaustrofobie, gymnastické výkony při prolézání ponorkou… Na hoďku ale dobrý!
Chčije a chčíje.
Bydlíme v kempu v Putgartenu.
Skoro 11km.

Pondělí 1.9.2014
Nechčije! Je zima, fouká… No mě do kajaku nikdo nedostane! Ani nemusím Jirku moc přesvědčovat, vymlouvá se, že je moře moc rozbouřené, aby nebyl za změkčilce. Já se za to nestydím:-) Akorát musíme na místa, kam Jirka plánoval dopádlovat, dojet autem.
Poflakujeme se po kempu, kafičkujeme, kocháme se. Ve 13,10 vyrážíme směr přírodní park Jasmünd. Jenže závora nás nechce pustit, prý je 13-15 pauza, asi je závora za celý den udřená a musí odpočívat. Ale podaří se mi ukecat nepříliš příjemnou recepční, aby nás pustila, a můžeme na drsný trek, téměř osmikilometrový trek do Jasmundu. Jenže zase je umleitung, musíme až do Sasnitz.

Úterý 2.9.2014
Je zima, fouká… No mě do kajaku nikdo nedostane! Jirka to vidí jinak - jenže jeho neděsí zima, ale vlny, které mě naopak lákají, ale ne tolik, abych se kvůli nim namočila. Jirka se odvážně vrhá do vln, mizí mi z očí, pak se několika mocnými kontry vrací na břeh. Prý se bál v těch vlnách otočit. Ani se nedivím.
Balíme a vyrážíme na Ankonu. Čeká nás další drsný trek, tentokrát nejméně 3 kiláky tam a nejmíň tolik zpátky! A ještě výstup na maják. A k tomu obhlídka Ankony. No, zpátky radši jedeme vyhlídkovým vláčkem:-)
Pak už jen dlouhé sezení v autě - přesun do Warenu na Müritz, kde nacházíme čtyřhvězdičkový kemp Kamerun na jezeře Binnenmüritz. Nevím, na základě čeho se hvězdičky přidělujou, ale já bych uvažovala maximálně o jedné. Ale pohodlí pro stanaře určitě není hlavní kriterium, vzhledem k poměru počtu osmiset obytných vozů ke všem pěti stanům.

Středa 3.9.2014
Ráno pádlujeme na západ, nejbližším průplavem do vedlejšího jezera Kölpinsee, kde se nemůže přistát kvůli ptačí rezervaci, a pak dalším průplavem do Fleesensee, kde si na hrázi dáváme konečně pauzu. Zpátky krátká vyjížďka do Jabelschersee a pak drsná pádlovačka proti větru a vlnám zpátky. V původním plánu byla ještě vyjížďka do Warenu, ale lenost (a únava) vítězí.
26km.

Čtvrtek 4.9.2014
Relaxační den. Na programu je odložená prohlídka Warenu, kterou si zpestřujeme návštěvou rybárny. Nakonec propádlujeme celou severovýchodní část jezera Binnenmüritz. Večer ještě doplňujeme pádlovací výlet Warenu autovýletem .
16km pádlování.

Pátek 5.9.2014
Ráno si přivstáváme, abychom se dostali do nějakého normálního kempu a propádlovali si jinou část oblasti Muritzu. Kanustation Mirow je příjemnou mentální lázní proti Kamerunu, klidné místo v borovém lese, auta musí zůstat před kempem (lodě si naštěstí k vodě dovézt můžeme). Jirkovi se ale po Kamerunu stýská, tak si tam ještě jednou zajede - pro peněženku. Na další výlet už moc času nezbývá, ale vyrážíme na sever do Leppinsee.
15km

Sobota 6.9.2014
Předposlední den dovolené, už jen krátké relaxační pádlování na jih, prohlídka zdymadla a zaparkovaných lodí a přesun na Fleming. Cestou nákup dárečků v Jüterbogu.
8km

Neděle 7.9.2014
Opravdové brusle na Flemingu! Po nočním dešti je vlhko, ale půjde to.
Vyrážím na R6, cca 53km. Je na mě, kdy se budeme vracet do Čech, ale protože chci být doma brzo, stojí mí za to si přivstat. V 7.45 už projíždím branou kempu. Mám pocit, že jsem vyměnila těžké okované, nepadnoucí pohory za péřové bačkůrky. Brusle neváží skoro nic a JEDOU!!! V půl desáté už mám za sebou 28km a (zase) hlad na svačinu, zpátky v kempu jsem v 11. Je tak strašné vedro, že s nostalgií vzpomínám na předchozí chladné dny a těším se do klimatizovaného auta. V Praze jsme před šestou.
53km za 3:10 i s 20min přestávkou na svačinu:-)

Předchozí Zpět